Možná víte, že jediné evropské tektity – sklovité horniny vzniklé v důsledku dopadu vesmírného tělesa – jsou vltavíny.
Po střetu s planetkou o velikosti 1km došlo k roztavení podložní horniny a jejímu vymrštění do horních vrstev atmosféry, kde následně rychle utuhla ve formě amorfního skla.
Vltavínové sklo často obsahuje množství vzduchových bublinek – pórů.
Takový objekt může skvěle posloužit pro příkladovou analýzu porozity. Naším CT systémem DeskTOM (RX Solutions) jsme jeden vzorek vltavínu ze zvědavosti naskenovali.
Programem pro analýzu voxelových dat VGSTUDIO MAX (Volume Graphics) jsme vyhodnotili a vizualizovali přítomnou porozitu. Po aplikaci filtru jsme získali zajímavý výsledek.
Z ukázek je patrné, že póry mají obecně protáhlý (prolátní) tvar a výrazně homogenní (uniformní) orientaci.
To by odpovídalo základním představám o vzniku vltavínu – tvar a orientace pórů ukazuje deformaci, kterou tavenina prošla během tuhnutí při průletu atmosférou.
I když některé vltavíny zachovávají ještě dnes tvar kapky, u většiny z nich je konečný tvar určen fragmentací při dopadu a chemickou i mechanickou korozí během 15 milionů let dalšího osudu kamene.
Proměnlivost míry protažení pórů (a studium vnitřní stavby obecně) může pomoci identifikovat oblasti přednostní deformace materiálů a rekonstruovat původní orientaci a tvar.
