Vážení čtenáři, stále častěji se skloňuje ve společnosti pojem Průmysl 4.0. Rádi bychom se tedy společně s vámi podívali na tuto problematiku podrobněji. Tento článek je psán dle našeho nejlepšího svědomí a vědomí. Víme však, že existuje mnoho názorů na danou problematiku průmyslu 4.0 a náš postoj není dogma.
Sami jste nejspíše už někde zahlédli obrázky digitálních továren s plnou automatizací, které jsou jako ze sci-fi filmu. Je zde pouze pár zaměstnanců, kteří se starají o pracující stroje a výrobní společnost tak sama nepřetržitě vyrábí produkty v maximální kvalitě. Všichni původní zaměstnanci jsou na pláži u moře a užívají si dokonalé pohody.
Asi sami tušíte, že takto jednoduché to není. Proč? Protože nic není dokonalé a samo se nic nevymyslí. Umělá inteligence (možná naštěstí) zatím není tak pokročilá, aby dokázala nahrazovat lidské myšlení. Průmysl 4.0 se tedy dá spíše chápat jako cíl, jak by mohla vypadat výroba budoucnosti. Rozhodně to zatím není „balíček na míru“, který by se dal použít na jakýkoliv typ výroby a pro všechny. Tento pojem má spíše ukazovat společnou cestu, kudy bychom se měli vydat a jak inovovat. Koncept vychází z dokumentu představeném na veletrhu v Hannoveru v roce 2013.
Hlavní myšlenkou je zapojení mechanických prvků výroby (roboti, CNC stroje,..) do digitálního života celé výrobní společnosti. Celou výrobu by tak lehce šlo ovlivňovat vzdáleně na základě průběžně získávaných informací ze všech zasíťovaných míst.
Zdroj: https://www.prumysl-4.cz/
3D skenování při kontrole kvality je jedním z důležitých článků výrobní společnosti. Pokud vyrábíme díly a nemáme žádnou informaci o tom, zda jsou v pořádku nebo ne, nemůžeme svůj výrobní proces sledovat a upravovat k maximální efektivitě. Pomocí 3D skenerů tedy kontrolujeme vyráběné díly a sledujeme, v jakých tolerancích se pohybují. Tyto data pak slouží pro úpravu technologických postupů, opravu výrobních nástrojů, sledování změn během výroby a stanovení potřebných opatření. Už i zde existuje pojem AQC (Automatic Quality Control), kde se měření neustále opakuje za pomocí robotického ramene. Na základě předávaných výsledků o měřených dílech si další systém může upravovat technologické postupy.
Pokud se naše výroba zlepšuje, tak odbouráváme tuny zbytečně vyráběných dílů. Špatně vyrobené díly pak mohou zkazit funkčnost celých sestav a škody jsou následně ještě větší. V době, kdy se snažíme minimalizovat dopad lidské činnosti na životní prostředí, jde tedy efektivita výroby ruku v ruce se „Zelenou stopou“.
Všechny společnosti jsou tlačeny inovovat, ať už chtějí nebo ne. Společnost, která by se snažila nic neměnit je s největší pravděpodobností předurčena k záhubě. Inovování a využívání moderních metod není nutné zlo, je jen zapotřebí jako u všeho vědět, proč to děláme a co to má přinést. Proč nesvěřit práci, která zaměstnancům poškozuje zdraví stroji – tedy robotovi? Že ubyde pracovní místo? Ano, může se stát, že ubyde pracovní místo, ale nejedná se o masové rušení pozic. Naopak se ukazuje, že moderní technologie pracuje v součinnosti s lidským operátorem a dlouhodobě je lidské síly nedostatek.
V mnoha výrobních společnostech již lze vidět značný posun k plně digitální výrobě. Robotizace je pouze začátek (Průmysl 3.0). Naučit stroje spolu komunikovat a třídit důležitá data, vyhodnocovat nezvyklé situace a atd. To je dalším cílem, který je však obtížnější.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFmysl_4.0
